Jdi na obsah Jdi na menu

Pisa třikrát jinak

8. 2. 2019

Město Pisa je natolik přitažlivý cíl, že na jeho návštěvnost nemá roční období pravděpodobně podstatný vliv. Uváděných 5 milionů návštěvníků ročně se soustřeďuje na Náměstí Zázraků, které má včetně plochy staveb ani ne 10 hektarů. I když na Šikmou věž z  důvodu omezení vystoupí ročně "jen" 500 - 600 tisíc turistů předcházelo našemu výletu do Pisy objednání termínovaných vstupenek. Jistota je jistota. Zvolil jsem pozdní odpoledne s nadějí na pěkné světlo a ta se naplnila.

 

Ještě před tím než jsme se vmísili mezi davy pod věží jsme zásluhou manželky zaimprovizovali. Z vlakového nádraží Pisa Centrale přímo směrem na náměstí Viktora Emanuela II, po sto metrech vlevo a pak přímo 200 m na terminál příměstských autobusů Sesta porta. Odtud jsme se rozjeli místní dopravou (2€/90 minut) směr Livorno do blízkého letoviska Marina di Pisa ležícího při ústí Arna do Ligurského moře. Teplota před polednem vylezla nad 15 °C, moře poklidně šumělo, na obzoru zasněžené Apuánské Alpy, venku ještěrky a motýli, špačci, konipasové a rehci - člověk hned pookřál.

 

Kouzelná hodinka na břehu mořském a zpět do města. Vystoupili jsme na Piazza Sant Antonio a prošli velmi klidnou ulicí Via San Antonio k nepřehlédnutelnému maličkému gotickému kostelíku Santa Maria della Spina nezvykle usazeném na nábřeží Arna. Pokračovali jsme přes Ponte Solferino, za ním vpravo po nábřeží, po sto metrech vlevo do Via Santa Maria, kde jsme již začali jasně vnímat, že Pisa je významným univerzitním městem. Na chvíli jsme odbočili na Piazza Dante Alighieri a na sousedním náměstíčku pojmenovaném po Torricellim jsme si v Baru Britania dali malý oběd a kávu.

 

Asi 300 m od místa, kde se před návštěvníkem rozprostře Náměstí Zázraků se vší jedinečností a  shonem odbočuje z Via Santa Maria nenápadná ulička Via Luca Ghini. Vede ke vstupu do botanické zahrady. Zaplatil jsem 4€ a navštívil oázu krásy a klidu. První univerzitní botanickou zahradu Evropy, založenou roku 1544 Cosimem I. Medici. Na současném místě působí od roku 1591. Úžasné vzrostlé stromy, nejstarší mají téměř 250 let, dva mohutné exempláře palmy Jubaea chilensis u vstupu do zahrady, dvousetleté myrtové keře, kvetoucí kamélie, jemná vůně květů prvních cibulovin. V rámci vstupu lze navštívit i malé tematické muzeum v domě s fasádou pokrytou lasturami.

 

Co říci k Piazza dei Miracoli - na věž lze mít u sebe jen lístek, foťák a telefon. Úschovna je nedaleko a věci jsme si tam ponechali po celou dobu návštěv ostatních památek. Neočekávané bylo, že skupina cca 40 osob (převážně Asiatů), která byla s námi vpuštěna na věž tam doslova vyběhla (pokud kondice dovolovala) a rychle zase zmizela - nahoře jsme zůstali sami a ani si nevzpomínám, zda nás někdo směřoval zpět dolů.  Katedrála, baptisterium a Camposanto Monumentale se s přicházejícím západem slunce naštěstí dost rychle vylidňovali. Takže nakonec velká pohoda.  

 

Zpátky k vlaku jsme to vzali přes hezké náměstí Piazza dei Cavalieri s několika zajímavými stavbami - Palác karavany, Palác s hodinovou věží.