Jdi na obsah Jdi na menu

Ravenna - poklady UNESCO bez turistických davů

6. 2. 2019

Začátkem února působila Ravenna dost ospale, jasný den, od Jadranu studeně zafukovalo. Staříci (italští elegáni, ne naši dědkové) na Piazza del Popolo poklidně rozprávěli v hloučku na slunečné straně náměstí.

 

 

Ravenna_Piazza del Popolo

 

 

Turisté vůbec žádní a vstupenka do pěti památek UNESCO za 9,50€ - co víc si přát! A to už cesta sem byla krásným zážitkem!

 

 

Z florentského nádraží SMN vyjíždíme tak časně, že jsme vynechali hotelovou snídani. To proto, že jízdenky na regionální vlak 33909 s odjezdem v 7:29 (Ravenna 10:16) byly k mání za 11,95 € na osobu, kdežto všechny další spoje (rychlejší, většinou s přestupem v Boloni) stály minimálně o 100 % víc - v tomto případě dobře poradili Řehůřkovi. Na SMN procházíme na perón přes turniket a zaměstnance se skenerem, za to však nás cestou tam nekontroloval průvodčí.

 

Vlak je při odjezdu přeplněn, ale davy školáků vystupují už po chvíli, na periferii Florencie. Projíždíme mnoha tunely, mezi kopci pokrytými dubovými lesy. Někde v jejich kořenech odpočívá podhoubí lanýžů. Vycházející slunce zlatí vrcholky, ale v údolí teď na konci zimy vodnaté říčky Sieve je šedivo námrazou - tuhle náladu zachytil Dante v úvodu 24. zpěvu Pekla:

 

"Když mladičký rok radostně se hlásí

a noc už trvá jenom půlku dne

a pod Vodnářem slunce suší vlasy

a jinovatka zkouší na hlíně

jak bílý bratr kreslit čmáranice

barvou, která se rychle rozplyne ..."    

 

Za S. Piero a Sieve se krajina otevírá, trať lemují po obou stranách typické pahorky (coline) - vinice, olivovníky, cypřiše. Na severozápadním obzoru září zasněžené dvoutisícovky Toskánsko-Emiliánských Apenin. Vlak opouští stanici Ronta a mizí do jen krátkými průhledy přerušovaného, zhruba 11 km dlouhého úseku tunelů, aby se vynořil na východní straně hřbetu s nadmořskou výškou 1000-1100 m.n.m.  nad řekou Lamone. Dalších 10 km je situace obdobná, tunel, stanice, pohled na stále hlouběji zařízlé koryto Lamone v několika variacích až do třítisícového městečka Marradi. Následující stanicí je Popolano, za níž přejíždíme neviditelnou hranici regionů Toskánsko a Emilia-Romagna.

 

Zalesněné svahy definitivně ustupují krajinnému megatypu cultura promiscua - obdivovaný fenomén střední Itálie dosyta obdivujeme mezi Fognanem, Brisighellou! (nad městečkem, jehož půvaby ocenil Touring Club Italiano oranžovou vlajkou, tři pahorky s dominující benátskou pevností) a Faenzou. Všude okolo nás krajina-zahrada. Nejvýš pinie a cypřiše, níže olivovníky, réva, broskvoně, artyčoky. 

 

Za Faenzou už jen rovina až k moři. Močály, pod jejichž ochranu přemístili mezi lety 402 až 476 z Milána do Raveny své sídlo poslední římští císaři, už dávno vystřídala intenzivně obdělávaná pole. 

 

Po troše bloudění (značení by mohlo být rozhodně o mnoho lepší), obědě v Ristorante Il Roma (34€) a zastávce v hlavním infocentru, kde sice rozdávají praktickou mapku, zato však neprodají lístek vůbec nikam, konečně zamíříme na to pravé místo - do krámku na adrese Via Giuliano Argentario 22. Zde kupujeme vstupenku (s platností 7 dnů) do San Vitale, mauzolea Gally Placidie, Neonova baptisteria, baziliky Sant´Apolllinare Nuovo a arcibiskupského muzea s kaplí sv. Ondřeje. V únoru bylo otevřeno od 10:00 do 17:00.

 

 

Fotogalerie: 

 

  1. Mauzoleum Gally Placidie - postaveno mezi lety 425-450 pro manželku císaře Constantia III (svatba 1. ledna 417 v Ravenně), která v něm nakonec možná ani nebyla pochována. Nádherně intimní prostor, neopakovatelné osvětlení skrze alabastrem vyplněná okénka.

     
  2. Neonovo baptisterium ortodoxních - dnešní výzdoba dotvořena v letech 450-475 za biskupa Neona.

     
  3. Bazilika Sant‘Apollinare Nuovo - postavena ostrogótským králem Theodorichem v letech 493-526, původně jako ariánský kostel Domini Nostri Jesu Christi. Ravennské ranně křesťanské stavby jsou matoucí, navenek naprosto nenápadné, ale ty interiéry. Těsně před západem slunce jsem byl v kostele sám - vlivem úhlu dopadajícího světla mozaiky (mj. údajně první zobrazení novozákonních motivů na světě)  jakoby zplastičtěly.

     
  4. Theodorichovo mauzoleum - ani ryba, ani rak. Na kraji města stojí tento monument z roku 520, jako jediná královská hrobka z období, kdy se v letech 493-553 stalo Ostrogótské království na čas velmocí ve Středozemí a to především právě zásluhou výrazné postavy krále Theodoricha

     
  5. Bazilika San Vitale - čistě z architektonického hlediska není označení této stavby bazilikou pochopitelně na místě. Ale pojďme si k této, v evropském kontextu mimořádné stavbě a historickému pozadí jejího vzniku uvést několik postřehů, spíše volných parafrází než citací z druhého vydání knihy Evropské duchovní dějiny rakouského kulturního historika Friedricha Herra:

    ... v roce 523 obvinil král Theodorich svého vrchního dvorního správce z velezrady. Z nejasných důvodů (snad chtěl vyjednávat s Byzancí), avšak s fatálními následky. Výběr spolupracovníků je zkrátka umění. Obviněným a o dva roky později popraveným úředníkem byl "poslední Říman", znalec antické vzdělanosti, novoplatonik Böthius. Ve vězení sepsal dosud živé dílo Consolatio philosophiae (Útěcha z filozofie) ...

    ...Theodorich umírá v roce 526, Ostrogótské království postupně spěje k zapomnění a z východu začíná prostřednictvím mimořádně šťastné ruky při výběru vojenských velitelů i úředníků italská území znovu dobývat původně venkovan z dnešní Severní Makedonie, známý jako císař Justinián I. Důležitým opěrným bodem v pokusu o ovládnutí Západu mu má být Ravenna - byzantská "svatá pevnost" ...

    ... Justinián se nedrží při zemi, uzavírá skandální sňatek s herečkou a prostitutkou Theodorou s níž vytváří aktivní panovnický pár, sám sebe v kodexu Corpus iuris civilis nazývá "novým Mojžíšem"a plně využívá daňových výnosů z podmaněných, nejen italských území. A tak se staví ...

    ...prvním stavebníkem San Vitale byl biskup Ekklesius, který se patrně "nakazil" coby Theodorichův emisar v Byzanci, začíná se stavět v roce 525. Je to však až jeho pokračovatel biskup Maximián (viz mozaika s císařem a jeho doprovodem), kdo jednoznačně "přetlumočí" všem podaným na tomto břehu Jadranu, co si císař a zároveň! hlava církve představuje ...

    ... i když nedosahuje monumentality chrámu Hagia Sofia, stává se San Vitale výmluvnou výkladní skříní císařské moci. Stavba představuje ideální formu svatostánku pro praktikování liturgie - oktogon zaklenutý kopulemi, gnostická osmička jako znak kosmické dokonalosti, jenž má moc nad lidmi. Den svěcení připadl na 19. dubna 548 a císařský pár je při tom i když ve skutečnosti do Ravenny nikdy nezavítal. Na mozaice přináší císař chléb k eucharistii, zatímco Theodora kalich s Kristovou krví...

    ...zhruba v téže době (rok 529) zakládá Benedikt z Nursie klášter na Montecassinu. Proti fatalitě a totalitě Východu staví řád manuální práce, výchovy, modlitby a poslušnosti. Jeho pravidla později známá jako Řehole Benediktova se zásadně podílí na myšlenkovém utváření (západní) Evropy, kde vítězí nikoliv důraz na exaltované duchovno Východu (Byzance), ale přiměřený čas pro práci, studium i odpočinek...



     
  6. Arcibiskupské muzeum s kaplí sv. Ondřeje je přilepeno ke katedrále, stačí projít zadním východem a zabočit doprava ke vstupu. Dvě patra a čtyři místnosti s přebohatým obsahem jemuž vévodí slonovinový trůn (křeslo) biskupa Maximiána - ano to je ten, který na císařské mozaice v San Vitale neopomenul nechat zvěčnit svou podobu i jméno. Jako letitého milovníka ptactva mne zaujala mj. klenba biskupské kaple sv. Ondřeje, soukromé modlitebny biskupa Pietra II. z let 494-519 - jediné stavby svého druhu na světě. Je na ní údajně zobrazeno snad až 100 druhů vodního ptactva z mokřadů z blízké delty Pádu, která kypí životem i dnes.  

     
  7. Katedrála (Duomo) - v konkurenci ranně křesťanských památek s pečetí UNESCO by mohla současná barokní tvářnost trojlodí z poloviny 18. století zmátnout k nezájmu, ale to by byla chyba. Tady to vše začalo již na konci 4. století bazilikou vybudovanou z popudu biskupa Ursa (fragment podlahy v interiéru a zbytky mozaik v přilehlém Arcibiskupském muzeu). Mramorová kazatelna se zvířecími motivy spojená s biskupem Agnellem je z druhé poloviny 6. století (v muzeu jeho stříbrný kříž) - nepřehlédněte ji. Z náměstí cosi o dlouhé historii napoví i zvonice z 10. století.

     
  8. Hrobka Dante Alighieriho

 

 

S posledními zbytky světla jsme nasedli do zpátečního vlaku, tentokrát se kontrola jízdních dokladů konala, i když až po zhruba dvou třetinách cesty ...

 

Ravenna_regionální vlak do Florencie

 

Náhledy fotografií ze složky Itálie - Ravenna - chrám San Vitale 2019 02