Ještě před čtrnácti dny bych v tak náhlý obrat vývoje počasí nevěřil. Proto jsem byl dnešním setkáním docela překvapen.  Jižní expozice, mozaika květnaté louky, lesa i vlhčích mikrobiotopů a kamenité podloží hostí u naší zahrádky ve Svobodě nad Úpou nevelkou, ale stabilní populaci zmijí. Tentokrát jsem pozoroval patrně loňské mládě vylézající z pod hromady větví narovnané u ohniště. 

Při té příležitosti nejen, že jsem si osvěžil své znalosti o našem jediném jedovatém hadovi v příslušném díle Fauny ČR, ale dočetl se i několik nových informací:

• mimo některých mořských hadů má zmije největší zeměpisné rozšíření
• zmije se v současnosti vyskytuje max. na 60 % území ČR
• v nižších polohách je výskyt vázán na chladnější a vlhká místa (Podyjí, Křivoklátsko)
• v komplexech lesů s hustým zapojením trpí mláďata nedostatkem potravy (ještěrek a skokanů)
• největší jedinec uložený ve sbírkách NM je samice délky 71,5 cm z lokality Slapy nad Vltavou
• zmije má z našich hadů nejkratší ocas - jen 10 - 20 % délky 
• zmije má mezi našimi hady nejvariabilnější zbarvení
• černé zmije se rodí obvykle "normálně" hnědé a tmavnou postupně během druhého a třetího roku života
• aktuální množství jedu bývá obvykle 2-14 mg sušiny (smrtelná dávka 15-20 mg)
• zmije aktivně vstupují do vody a přeplavávají potoky (pozorováno na Šumavě)
• nejčastější kořistí u nás bývá norník rudý
• při přechodných otepleních byla pozorována aktivita v prosinci a lednu (Krušné hory)
• zmije se může dožívat 25-30 let

Při jarní údržbě zahrádky (Krkonoše, Svoboda nad Úpou, jižní stráň, 585 m. n. m.) v roce 2020 jsem tyto slunící se zmije zastihl již 18. 3.