Mé první intenzivní setkání s architekturou Antoni Gaudího se uskutečnilo v domě Casa Milà, který si nechal v letech 1906 -10 postavit právník, průmyslník a politik Pere Milà i Camps. Gaudí nakonec pro rozpory od smlouvy ustoupil a dům zcela nedostavěl. Označení La Pedrera (Kamenolom), bylo v době vzniku ironickým přídomkem, dnes je skvělou značkou.

Prohlídce jsem věnoval takřka dvě hodiny - podmanivé přítmí atria, vystřídala bizarnost střešní terasy zalité odpoledním sluncem. Pak jsem sestoupil do nevelkého muzea připomínající architektovu inspiraci i tvorbu. Následoval sestup do prvního patra, do dobově zařízených bytů, ve kterých by bylo nepochybně příjemné žít i dnes. V pozdním odpoledni nebyl dům přeplněn návštěvníky a měkké světlo pronikající do interiérů bylo společně s tichým údivem přítomných součástí nevšedního zážitku. Bylo možné vychutnat detaily a žasnout. 

La Pedrera není jediným monumentem katalánského modernismu na mondénní třídě Passeig de Gracia. Poblíž stojí další perly - Casa Lleó Morera  architekta Lluíse Domenecha i Montaner či Casa Amatller, který navrhl Josep Puig i Cadafalch a s ním sousedící Gaudího Casa Battló.

Na příští návštěvu katalánské metropole toho zbylo tedy jen v této lokalitě víc než dost.