NMEC - ještě stále novotou zářící expozice egyptské historie zamýšlená primárně pro domácí obyvatelstvo mne velmi příjemně překvapila. Je vůbec pozoruhodné, jak vstřícně a hrdě se v poslední době tato muslimská země hlásí ke svému starověkému dědictví - z hlediska čistě náboženského k pohanským dobám.

Svou roli jist hraje vědomí váhy turismu v ekonomice země (covidový odliv návštěvníků toto umocnil) a svým způsobem i povaha současného režimu, který se ruku v ruce se všemi kontroverzemi snaží udžet pověst tolerantní, turistům přívětivé a atraktivní destinace. Vzhledem k tomu, že údajně existuje jen málo egyptologické lituratury dostupné v mateřštině Egypťanů (možná překvapivý kontrast, porovnáme-li s šířkou a kvalitou nabídky v českém jazyce) je informační dopad tohoto a podobných muzejních projektů z hlediska poznání vlastní historie nesporný (pozn. turista platil v době mé návštěvy v porovnání s místními čtyřnásobné vstupné).

Mezi devátou a jedenáctou bylo přítomno jen minimum návštěvníků a vzorně vyleštěné vitríny. Jde o průlet dějinami, který vzhledem ke svému rozsahu zvídavého neunaví (ale ani neurazí svým uspořádáním a obsahem). Vzhledem k časovým možnostem jsem vynechal část věnovanou Egyptu pod nadvládou muslimských dynastií, době moderní a současnosti. O to více času jsem strávil v podzemních prostorách, kam bylo během velkolepě pojatého transportu přemístěno 22 mumií nejvýznamnějších panovníků egyptského starověku. Klid jejich odpočinku je důsledně střežen, takže s fotoaparátem ani telefonem to ani nemělo smysl zkoušet.