Kdo  z návštěvníků vstupujících do Muzea krásných umění v Dijonu sídlícím v prostorách Vévodského paláce  věnuje pozornost celkem nenápadné  bronzové soše v rohu nádvoří rozlehlého šlechtického sídla? Starý muž s čapkou a zástěrou. V upracovaných rukou svírá kladivo a sochařské dláto.

Takto zpodobnil  Henri Bouchard v roce 1911 sochaře Clause Slutera, jehož dílo vytvořené v letech 1385 - 1405 pro vévodu Filipa Smělého komentuje kunsthistorik Uwe Geese (Gotické sochařství ve Francii, Itálii, Německu a Anglii, Könemann, Kolín nad Rýnem 1998) mj. takto: „Také na postavách ze Starého zákona …, se projevují Sluterovy mimořádné pozorovací schopnosti, díky nimž značně předstihl svou dobu.

Rodák z Haarlemu (nar. po 1340 – zemřel mezi 24. 9. 1405 a 30. 1. 1406 v Dijonu) překonal v té době dominující krásný sloh a v dílech zachovaných v bývalém sídelním městě burgundských vévodů předznamenal renesanční formy sochařského pojetí lidské postavy.  

Patří mezi ně i sochy z Mojžíšovy studny, za kterou jsem s kolegy vyrazil mimo centrum města, do rozsáhlého, poklidně působícího areálu psychiatrické léčebny. Spolehlivý informační systém nás dovedl v pravý čas k čtvercovému nádvoří, uprostřed nějž, obehnán živými ploty,  stojí šestiboký prosklený pavilon chránící to, co zbylo ze sousoší po řádění aktérů francouzské revoluce.

Uvnitř dochovaná šestice soch proroků a andělé nad 4 m hlubokou studnou sycenou vodou z řeky Ouche tvořili původně základnu pro scénu Ukřižování, doplněnou jak víme z vévodských účetních knih, ještě o sochu Máří Magdalény objímající úpatí kříže. Sochy byly malovány a zlaceny. Hlava a trup Krista jsou uloženy v Archeologickém muzeu sídlícím vedle dijonské katedrály.

Měli jsme neuvěřitelné štěstí, bylo právě otevřeno pro zájezd francouzských seniorů a tak jsme několika minut mezi jejich odchodem a opětovným uzavřením fotografovali přímo uvnitř. Setkání tváří v tvář s krásou a mimořádností, navíc přesně tak, jak jsem si to představoval – zase jedna z vzácných chvilek života.

P. S.
Další přelomové dílo Clause Slutera nacházející se na tomto místě – portál původní kaple kartouzy v Champmol (založeno Filipem II. v roce 1383) zamýšlené jako dynastické mauzoleum nám zůstal skryt – kaple (zachycena na 6. a 7. fotografii) prochází opravou.