Jdi na obsah Jdi na menu

Itálie - Tridentsko-Horní Adiže - Trento - 2022 07

Trento, pěkně česky Trident, další z měst, kolem nichž na cestě z našich končin, většinou po Brennerské dálnici a na ní navazující dálnici A22, spěšně projíždíme za mnohem "italštějšími" místy na jižní straně Alp. Klesání údolím Adiže vždy intenzivně vnímám jako bránu do míst, která mne historicky, kulturně i tvářností přírody intenzivně oslovují.

Dokonale tu  rozumím pocitům výmarského dvorního rady, který si 11. září 1786, na počátku své italské grand tour zapsal:

..."Z Bolzana do Tridentu vede cesta devět mil údolím, které je čím dál tím úrodnější. Vše, co se pokouší živořit ve vyšších horských polohách, projevuje zde již větší sílu a životnost, slunko připaluje a člověk zase jednou věří v existenci boha."...

..."Pokud by ten, kdo bydlí na jihu a pochází z jihu, viděl mé nadšení nad vším tím, pak by mě považoval za velkého dětinu. Ach, vše, co zde vyjadřuji, jsem tušil už dávno, celý ten čas, co jsem trpěl pod nevlídným nebem, a nyní s potěšením prožívám jaké výjimku tuto radost, již bychom vlastně měli pociťovat jako věčnou zákonitost přírody."

J. W.  von Goethe, Italská cesta, Odeon, Praha 1982

 

Je užitečné připomenout, že Trento, dnes dlouhodobě řazené mezi oblasti s nejvyšší kvalitou života v Itálii a centrum blahobytného autonomního regionu Trentino-Alto Adige / Trentino-Südtirol bylo v letech 1545 - 1563 v podstatě "středem" tehdejšího západního křesťanského světa - zde zasedal s přestávkami (ta nejdelší se protáhla na celé desetiletí) Tridentský koncil. Tady se zrodila mj. protireformace se vším co k ní patří, s indexy zakázaných knih, krvavým běsněním bartolomějské noci, dekádami náboženských válek, stejně jako se vzepětím lidové zbožnosti a úcty k Panně Marii a  velkolepou kulturou posledního univerzálního evropského slohu - baroka.

 

Na závěr ještě tři tridentská setkání:

 

- Pietro Andrea Gregorio Mattioli (Petr Ondřej Matthioli) - viz fotografie - botanik a lékař italského původu (1501-1577) působil mj. na královském hradě v Praze v letech 1554 – 1568 jako osobní lékař císaře Maxmiliána II. Jeho nejuznávanějším dílem je „Herbář neboli Bylinář“, který vyšel v Praze u Jiřího Melantricha z Aventina v překladu Tadeáše Hájka z Hájku roku 1562. Zemřel na mor a byl pohřben v Trentu.

 

- Cesare Battisti (1875 Trento - 1916 Trento) - viz fotografie památníku vysoko nad městem - geograf, novinář, vůdce socialistické strany italského Tyrolska (Trentino) a od roku 1911 poslanec rakouského parlamentu. Po vypuknutí války odjel do Itálie a v roce 1915 vstoupil do italské armády. Zajat Rakušany, byl 12. července 1916 popraven v Trentu (srovnejte s osudem Kramáře či Rašína) Jeho smrt měla velký ohlas. Fotografie oběšeného „mučedníka“ vyvolaly v médiích pobouření. Velitelství R-U 11. armády téměř okamžitě zakázalo šíření těchto obrázků, které se však rychle rozšířily a byly propagandisticky používány italským tiskem po celou dobu války

 

- Chi­a­ra Lu­bi­ch (1920 - 2008) - viz fotografie - zakladatelku ekumenického Hnutí Fokoláre (Movimento dei Focolari), druhým názvem Dílo Mariino (Opera di Maria), kterému položila základ uprostřed II. světové války právě v Trentu nelze pominout. Je to organizace celosvětová, relativně početná a z mnoha pohledů pozoruhodná.