Vodní hrad Trakai na jezeře Skaistis je fotogenickou dominantou stejnojmenného městečka ležícího ve zvlněné, zalesněné krajině s mnoha jezery na jihovýchodě Litvy. Založený litevským velkoknížetem Gediminasem roku 1321 sloužil jako rezidence vládců poslední pohanské země Evropy.

Jedním z nich byl Vytautas (vládce již christianizované Litvy), jehož postava pomyslně spojuje území vzdálené od naší vlasti cca 1000 km se středověkou historií českých zemí – právě jemu nabídli předáci husitů v roce 1422 českou královskou korunu.
 

A byl to znovu Vytautas (Vitold), kdo v roce 1397 deportoval z Krymu na Trakai, původně jako strážce svého sídla, Karaimy, tureckojazyčné etnikum, vyznávající specifickou formu judaismu. Tato forma odmítá ústní Tóru a uznává pouze Tanach (Starý zákon) a tím se odlišuje od hlavního směru judaismu, označovaného jako rabínský. Jejich modlitebny - kenesy - nejsou orientovány na východ, ale na jeruzalémskou mešitu al-Aksá, uznávají Mohameda a Ježíše jako proroky.
 

Přestože populace tohoto etnika dnes čítá asi 2000 lidí (Ukrajina, Litva, Rusko, Polsko, Turecko), dodnes si Karaimové uchovali povědomí svých kořenů, které připomíná Karaimské etnografické muzeum na ulici Karaimu gatvé. Ulice je lemována typickými dřevěnými karaimskými domy se třemi okny (podle tradice „jedním pro Boha, jedním pro majitele, a jedním pro velkoknížete Vytautase“).