Rakousko - Vídeň 2014 02 a 2020 02
Na jarní prázdniny 2014 jsme zamířili do Vídně, ubytovali se poblíž Mariahilferstrasse a pár dní věnovali především centru města, které bývá v celosvětovém měřítku opakovaně vyhodnocováno jako nejlepší nebo jedno z nejlepších pro život. Naše letmé dojmy nejsou v zásadě v rozporu – noblesní dědictví habsburského soustátí rozumně namixované s modernou, historie a kultura na každém kroku, hustá síť linek hromadné dopravy, spousta zeleně (v únoru pravda není účinek úplný) a míst pro odpočinek. Překvapila nás kvalita potravin, včetně např. velmi dobré úrovně pouličního prodeje. V centru bylo čisto a bezpečno a vzhledem k hluboké mimosezóně příjemně nepřeplněno turisty.
Podstatný rozdíl samozřejmě zaskočí nejednoho návštěvníka z České republiky - cenová hladina je úplně jinde. Průměrná mzda v Rakousku je takřka dvojnásobkem té naší, takže chleba za 80 Kč (a to je ještě dobrá cena) jsou místní schopni akceptovat.
V nadsázce by se dalo říci, že návštěva Vídně není nic pro xenofoby uvyklé naší etnicky celkem homogenní společnosti. Národnostní složení je tu skutečně pestré. Dlouhá léta stagnující vídeňskou populaci posílilo v posledních zhruba 25 letech více než 150 000 přistěhovalců ze zemí bývalé Jugoslávie a Turecka. Další desetitisíce obyvatel tvoří Němci, Češi, Poláci, Maďaři a Rumuni. Podstatně méně potkáte Asiaty. Čtvrtina Vídeňanů se v Rakousku nenarodila (většina z nich nemá rakouské občanství), přesto o národnostních problémech v Rakousku neslyšíme.
Kapitola sama pro sebe to je vídeňská kavárenská kultura. Pro věci znalé není třeba rozvádět, pro ty ostatní jediná věta: neváhejte vejít, posadit se ke stolku, kde před vámi možná upíjel svou melange Trockij, Stalin, Hitler nebo T. G. M. a přestat sledovat hodinky … věřte, že utracená eura budou stát za to.
Abych nezapomněl, můžeme vřele doporučit návštěvnicky atraktivní zoologickou zahradu poblíž zámku Schönbrunn - nejstarší instituci svého druhu na světě. Důkladná prohlídka včetně občerstvení nám zabrala celkem pět hodin a ten nejlepší dojem opět umocnil klid poněkud „mrtvého“ únorového termínu.
Soubor fotografií jsem doplnil při dalším únorovém pobytu a to v roce 2020. Po šesti letech mohu přece jen konstatovat jisté přiblížení příjmů a cenových hladin, už jsme si nepřipadali jako úplní žebráci. Ostatní výše uvedené v podstatě dále platí ...
