Počasí dnes po ránu z okna hodně mátlo. Ani minus desítka mne nemohla odradit od úmyslu vyzkoušet si sestavu Canon 80D + SIGMA 150-600 mm f/5-6,3 DG OS HSM Contemporary. Tažné ptactvo bylo v pohybu, ale nekonec z toho vyšel spíš zimní motiv hodujících čížků. Jaro je už, alespoň v ptačím světě, konečně zase tady.

Chcete se moderní, vizuálně lákavou a přitom nevtíravou formou mnohé dovědět nebo jen zopakovat a ještě si vylepšit mínění o výkonech českého národa? Udělejte si dost času na návštěvu nově otevřené a nyní konečně i expozicemi naplněné historické budovy Národního muzea v Praze (a samozřejmě i budovy bývalého FS).

V předvelikonočním časem navštívil naši školu na pozvání pana ředitele Miroslav Donutil. Mistr ve svém bezmála dvouhodinovém vystoupení reagoval především na dotazy z publika a očekávání dávky dobrého humoru se naplnilo měrou vrchovatou. Nebylo bez zajímavosti sledovat, že zástupci nejmladší generace přítomní v aule - naši žáci, reagovali na výkon klasika české zábavy přece jen zdrženlivěji než starší publikum.

Dnes, 12. května 2022, smrky ve středních polohách kolem Trutnova nepřehlédnutelně kvetou - dílem přirozený běh semenných roků, dílem zoufale sebezáchovná snaha stresovaných stromů vyprodukovat maximum potomstva. Kvetou a zároveň mnohé z nich umírají napadeny nebývalým množstvím kůrovců.  Další rok nevídané kalamity ...

Z letošního Hrabalova Kerska jsem se vrátil zvlášť dobře naladěn. Připomínat si odkaz Bohumila Hrabala, autora o němž Milan Kundera prohlásil "... je nepřirovnatelný a nemá ve světě obdoby" a Josef Škvorecký lakonicky "Myslím, že to byl největší český spisovatel.", byla opět radost znásobená přítomností jeho dalších ctitelů (viz 2 h 41 min - 2 h 53 min záznamu :-). Tentokrát ale ještě něčím navíc.  

 Výlet "počongiem do Varšávy" byl vyplněním letitého příslibu našich polských přátel. Do města jsem jen krátce nahlédl, dojmy jsou smíšené, ale je jasné, že na jeho tvář musí návštěvník pohlížet za neustávajícího přemýšlení o dopadech II. světové války a poválečných desetiletí na život hlavního města jedné z "krvavých zemí" a jejich obyvatel. 

Výlet do líbivých lokací v nejbližším i vzdálenějším okolí Gardského jezera. Do kraje vápenců a vody, subtropické zeleně, vlaštovčích ocásků scaligerských hradů i ozvěn habsburského panství. Do kraje na pomezí tří italských provincií, kde má turistika kořeny v podstatě již v dobách raného císařského Říma. 

Touha je plod nedostatku poznání, říká Thomas Mann. S odstupem roku jsem se s CK Redok znovu vydal do Egypta. Doplnit si in situ vysněnou mapu navštívených míst a "hlavu" mnoha různorodými poznatky o historii i současnosti. Stálo to za to! Vodní plochy v Západní poušti, těžko pochopitelné sarkofágy Serapea v Sakkáře, skelety prakytovců z Wádí el-Hítán, přetváření pouště v obdělávanou půdu nebo obdiv i rozpaky budící stavební projekty - to byla jen část zastávek této cesty, která začala měkkým přistáním v Káhiře.

Vážení a milí návštěvníci, 

jen a jen váš zájem způsobil, že se mé stránky právě v těchto dnech návštěvností v rámci statisíců webů publikační platformy eStranky.cz vyšplhaly až do top ten. Díky!

Pietro Andrea Mattioli ve svém Herbáři neboli Bylináři (česky 1562) píše: "jmelí na žaludovém stromě aneb dubu v zimě list svůj potracuje". Má na mysli ochmet evropský který jsem, ač teplomilný, potkal při letošní vánoční vycházce kolem Chroustkova.