Covidový čas mi nic nevzal. Aby předchozí věta nevyzněla zpupně, přidám příslovce „zatím“. Omezení některých možností mne mimo jiné přitáhlo ještě blíž k mé milované domácí knihovně.

Karel Schulz a Anatolij Naumovič Rybakov -  běžně vnímáni jako autoři "jediné knihy". Jejich díla mi padla do ruky až teď, po čtyřicítce, chytla a na čas vázala mou pozornost. Mohu říci až do té míry, že jsem je dočtené odkládal s lítostí nad chybějícím pokračováním. Sami tito spisovatelé toho chtěli zanechat čtenářům víc, ale vše dopadlo jinak, než zamýšleli ...

Mé literární zážitky uplynulého roku korunovala četba (a nejen ta) trojice knih, dvou z pera francouzských spisovatelů a jednoho díla domácí provenience.

V popsaném papíře je ukryta obdivuhodná síla. S lehkým významovým posunem to trefně vyjádřil i jeden z apoštolů třetí informační revoluce Bill Gates v rozhovoru pro kalifornský list San Jose Mercury News:

"Největšími nepřáteli Microsoftu kupodivu není americká federální vláda, ani soupeři z oboru počítačových programů a komunikace, nýbrž docela obyčejná tužka a papír. Jsou to předměty pro nedigitální dělání věcí."

Od doby kdy jsem se asi poprvé vášnivě začetl, šlo tuším o Lovce mamutů :-), uplynula spousta vody. Tolik času na knížky, jako za středoškolských a vysokoškolských studií, asi hned tak mít nebudu. Snad v důchodovém věku. Přesto se snažím pravidelně alespoň chvíli vyhradit čtení, alespoň na pár listů,  často i z několika současně rozečtených knížek.