Dnes jsme s manželkou zažili ve Florencii spoustu rozličných věcí. Zbyl čas i na pozdně odpolední procházku po levém břehu řeky Arno, od Ponte Vecchio po Ponte San Niccoló. Část břehu, v době naší návštěvy těsně po opadlé vodě záplav, tu byla proměněna (nebo spíš ponechána) do podoby tzv. Třetí zahrady (Terzo Giardino). Více než hektar prakticky divoké přírody uvnitř města je pro ptáky a tedy i pro milovníky ptactva atraktivní.  

Ještě před čtrnácti dny bych v tak náhlý obrat vývoje počasí nevěřil. Proto jsem byl dnešním setkáním docela překvapen.  Jižní expozice, mozaika květnaté louky, lesa i vlhčích mikrobiotopů a kamenité podloží hostí u naší zahrádky nevelkou, ale stabilní populaci zmijí. Tentokrát jsem pozoroval patrně loňské mládě vylézající z pod hromady větví narovnané u ohniště. 

Noční mrazy střídají už pár dnů slunečné dny, šišky smrků prosychají a semena jsou optimálně vyzrálá. Podobně je tomu i u klečí a omorik, pro semenožrouty je prostřeno. Přímo před okna školní budovy nyní přilétají křivky a ty jsem se vydal fotografovat. Krátká vycházka z tepla kanceláře dopadla úplně jinak než jsem si představoval, přesto zajímavě.

Jen pár set metrů od lesku škodováckého "pentagonu" končí ulice Jana Palacha vzácně nevzhledným kruhovým objezdem. Tady začíná mladoboleslavské království drobných zemních hlodavců - u nás kriticky ohrožených syslů obecných. 

Slunný svah na kraji smíšeného lesa, suchého listí jako nastláno a k tomu loňská, neobvykle bohatá úroda bukvic. Co víc si může drobný hlodavec přát. Kolem tohohle ráje norníků (ale i mnohem plašších myšic) procházím skoro denně, vnímám jejich šelestění, sem tam zahlédnu pohyb. Dnes jsem si tiše přidřepl na kraji cesty a chvíli pozorně sledoval čilou aktivitu. Bonanza bukových semen omezuje jejich vzájemnou agresivitu při vymezování teritorií, samičky trhají z bází stromů chomáčky mechu a odnáší jej do hnízd mezi kořeny, rozeznávám nejmladší jedince, znatelně důvěřivé - populace krátkověkých tvorů zde zažívá právě letos svůj rozkvět.

V době vrcholících parlamentních bojů o novelu zákona o ochraně přírody a krajiny jsem se po letech rozjel na Šumavu ...

Jednou z poslední cca třicítky lokalit, kde u nás ještě žijí sysly je kolínské letiště. Řídký nevysoký travní porost tvořený zejména jílkem vytrvalým v druhé polovině července pomalu dozrává. Syslové se téměř neustále cpali obilkami, udržovali si někdy i vzájemným hašteřením svá teritoria a dávali pozor na lovící párek poštolek.

Nenápadný, může unikat pozornosti ... takto trefně charakterizuje chování modráska nejmenšího odborná literatura. Už minulé léto jsem přítomnost tohoto maličkého motýlka, s délkou předního křídla 11-14 mm skutečně nejdrobnějšího zástupce našich modrásků, na naší louce v Maršově II zaznamenal. Vzhledem k nízké početnosti jsem propásl možnost vyfotit ho a poslat snímky k determinaci. Dnes jsem s foťákem v pohotovosti nachytal tento kopulující párek.

Krása luk ve sklenářovickém údolí pro mne vrcholí rozkvětem pětiprstek. Cestou k jejich domovu v nejsevernějším cípu území nedávno vyhlášené přírodní památky musíte překonat od rozcestí na Bystřici 360 výškových metrů. Odměnou tentokrát nebyly jen pestré smilkové trávníky, ale i pěkný výhled k Mladým Bukům.

O tom, že uhnout z hlavní silnice Trutnov - Pec pod Sněžkou a vyšlápnout Sklenářovickým údolím k vrcholu nejvýchodnější části Krkonoš může přinést bohaté prožitky, jsem se na svém webu už před časem zmínil. Pokud zvolíte k vycházce květen nebo červen, můžete počítat s podívanou v našich nejvyšších horách jinde jen stěží dostupnou - vkročíte na rozkvetlé orchidejové louky. Dnes odpoledne jsem zaměřil objektiv na prstnatec bezový. Jde, jak asi tušíte, o silně ohrožený druh naší květeny s poklesem počtu lokalit v intervalu 50 - 90%. Kvete v rámci našich orchidejí časně, v teplejších letech již od poloviny dubna.