Těsně před Vánoci jsem se na základě pozvání europoslace, místopředsedy Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (ENVI), biologa RNDr. Pavla Poce zúčastnil cesty do metropole východofrancouzského Alsaska, sídelního města Evropského parlamentu (EP) – Štrasburku (alsasky Strossburi). 

Velmi dobře organizovaná cesta 54 členné skupiny z mnoha koutů České republiky byla příležitostí uvědomit si evropský rozměr vývoje naší minulosti i současnosti.

Již při schengensky hladkém překročení českobavorských hranic byla takovou možností připomínka evidentního evropanství krále a císaře Karla IV. v podobě celkem nenápadné tabulky s nápisem „Via Carolina“ upomínající na středověkou komunikační trasu mezi Prahou a Norimberkem, jejíž jméno symbolicky nese současné propojení obou měst po dálnicích D5/A6. 

Cestu po, jak jinak, perfektní německé dálnici jsme přerušili odpolední zastávkou v technickém muzeu v Sinsheimu. S padajícím deštivým podvečerem následoval přesun k noclehu v adventně přezdobeném městečku Oberhamersbach ve schwarwaldském údolí pod vrchem Brandenkopf (945 m.n.m.). Během konání plenárních zasedání EP totiž hotely ve Štrasburku nabízí ubytování za podstatně vyšší ceny, než za obvyklého provozu.

V hotelu Bären jsme si po dva večery vychutnali „echt“ německou atmosféru umocněnou podivuhodnými kombinacemi večerního menu, krojovanými servírkami a zejména obskurní, německými spolubydlícími však nadšeně přijímanou, hudební produkcí místního barda.

Druhý den po snídani následoval přesun přes Offenburg do hraničního města Kehlu („ jdi do kelu“ – tedy správně do Kehlu) a téměř nepostřehnutelný přejezd svého času nepřekonatelné rýnské hranice do Štrasburku vítajícího nás věží katedrály Notre-Dame na obzoru. 

Průjezd do čtvrti evropských institucí (European Quarter), chrámů naší podoby demokracie, byl vzhledem k rozloze města a rozumné hustotě dopravy záležitostí několika okamžiků a již jsme pod vlajkami členských zemí EU kráčeli k architektonicky zajímavé, římskými amfiteátry inspirované, budově EP upomínající svou vnější, jakoby nedostavěnou podobou, na stále se vyvíjející, neukončený proces formování Evropské unie.

S průvodkyní jsme překvapivě snadno proklouzli přes bezpečnostní rámy do nitra budovy Louise Weisse (Louis Weiss Building) dokončené v roce 1999, stavby s pověstí málo přehledného labyrintu, abychom absolvovali nejprve přednášku o fungování EP, následně představení agendy RNDr. Poce, jeho komentář k pořadu aktuálního plenárního zasedání a závěrečnou besedu před přesunem na ochoz jednacího sálu plně obsazený návštěvnickými delegacemi. 

Z vystoupení europoslance mi zvláště utkvěla v paměti slova o tom jaký je rozdíl mezi českým poslancem a tím evropským - český usiluje o znovuzvolení a evropský o to, aby se nezesměšnil.

Základním dojmem z několik desítek minut trvající přítomnosti v jednacím sále je zejména jistě více než devadesátiprocentní účast poslanců (finančně postihovaných za absenci) a pro náš parlament nepředstavitelný spád maratonu hlasování pramenící z předchozího detailního projednání jednotlivými politickými frakcemi. Program jednání byl v některých bodech více než ožehavý, včetně schvalování rozpočtu EU na rok 2015 a otázky uznání palestinské státnosti (plné znění usnesení 2014/2964).

Po pozdním obědě v parlamentní kantýně jsme přejeli na parkoviště poblíž městského centra a v hustém dešti přešli k vyhlídkové lodi na zhruba hodinovou vyjížďku kanály řeky Ill kolem historického centra zapsaného na seznamu UNESCO k evropské čtvrti a zpět. Pro vyhlídkovou plavbu jsem si zvolil komentář v ruštině, v rámci něhož jsem pobavil nad pojmem Совет Европы. 

Po přistání zamířili naše kroky křiklavě vyzdobenými ulicemi (v duchu hesla „Štrasburk, hlavní město Vánoc“) ke katedrále obklopené předvánočním trhem. Navštívil jsem chrám, od začátku jehož stavby uplyne v příštím roce 1000 let a v tichu katedrálního prostoru si připomněl ve své době příliš ambiciózní plán krále Jiřího z Poděbrad na vznik mírové unie křesťanských států na základě „Smlouvy o nastolení míru v celém křesťanstvu – Tractatus pacis toti christianitati fiendae“, který je možné považovat za určitý předobraz dnešní EU, která přes všechny výhrady představuje ojedinělý ostrov mírové prosperity v dnešním neklidném světě.

Přeji si, aby to tak zůstalo co možná nejdéle!

VIDEO z návštěvy