Pokud vás cesty naším krajem zavedou na pomezí Náchodska a Rychnovska, mohli byste v blízkosti Městyse Nový Hrádek narazit na další pozitivní stopu školy, ve které vyučuji. Poblíž vrchu Šibeníku s moderním infocentrem a rozhlednou, byla v létě minulého roku posvěcena nová křížová cesta.

Výjimečnost tohoto drobného sakrálního objektu spočívá v okolnostech jeho vzniku – ve společném přičinění čtyř středních škol - České lesnické akademie Trutnov, která se podílela dodávkou jasanové kulatiny, jaroměřské řemeslné školy, tamtéž sídlícího gymnázia a hronovské průmyslovky. Zhruba 2,5 km okruh, patnáct zastavení, utěšené výhledy do údolí Olešenky a na předhůří Orlických hor - nejen pro věřící místo k zamyšlení či rozjímání.

Putování krásným, horkým dnem Nanebevzetí Panny Marie jsem si protáhl převážně liduprázdnými cestami (o to víc potěšilo setkání s nedávným absolventem našeho učebního oboru opravujícím na lesním pracovišti velkokapacitní štěpkovač) přes Dlouhé, Borovou, pak po zelené kolem Borovského mostku podle Mezného potoka k Holubímu palouku (také v těchto údolích zle řádil kůrovec, ale zatím zůstaly impozantní douglasky, určitě přes 40 m vysoké a sem tam i statné vejmutovky. Stojí za vidění).

Nějaký ten pěšák se přece jen objevil na příjemně stinném úseku severní větve Via Czechia. Po proudu Olešenky k turistické chatě Peklo jsem jich ale víc než desítku nenapočítal. 
U pohledné Jurkovičovy stavby z desátých let 20. století se situace změnila. Jak také jinak. Až sem se dá dojet autem, jsou prázdniny, pravé poledne a restaurace má otevřeno.

Neměl jsem žádný důvod zde déle setrvávat a zamířil jsem k nejnižšímu bodu své trasy, ke kryté lávce přes Metuji (cca 320 m. n. m.) a za ní vykračoval stoupáním s pěknou vyhlídkou na náchodský zámek a Ostaš do Přibyslavi (475 m. n. m.).

Zbývajících 8 km na vlak Starkoče doprovázely nepřehlédnutelné projevy obecně známého, nešetrného hospodaření se zemědělskou půdou. Po nedávných vydatných deštích bylo na několika místech třeba vyhnout se splachům ornice na cestách (a to se nejedná o nijak zvlášť kopcovitý terén). Oko přece jen i tady našlo útěchu, uklidňující pohled od Václavic na hladinu Rozkoše, zrcadlící se lehkém odpoledním oparu.

S pětadvaceti kilometry v nohách jsem se vydal zpátky do Krkonoš.